Záliv Boka Kotorská je jedním z největších chloub a přírodních lákadel Černé Hory. Jedná se totiž o největší přírodní záliv na jihu Jaderského moře. Samotná Boka Kotorská je pak tvořena dvěma zálivy, které mají dále několik menších zátok. Je to nejdeštivější místo Černé Hory a s ročním úhrnem srážek 4600 mm i Evropy. Boka Kotorská se hluboko zakousává do krasového pohoří Lovčen a připomíná tím severské fjordy, díky čemuž je často nazývána jako nejjižnější fjord Evropy. Celková délka zálivu činí 20 km a nejužší místo, zvané Verige (řetězy), je 350 m široké. Za jméno toto místo vděčí skutečným řetězům, které se zde dříve natahovaly, aby bránily vjezdu nepovolaným lodím. Dnes přes tuto úžinu jezdí nepřetržitým provozem trajekt mezi osadami Lepetane a Kamenari.
Největší historickou zajímavostí Boky Kotorské je, že sloužila jako základna pro válečné námořnictvo Rakouska – Uherska, a ve 20. a 30. letech minulého století pak i pro potřebu Československé armády. Na podzim a v zimě proniká z vnitrozemí k pobřeží a na moře obávaný vítr bóra.
K působení loďstva v Boce Kotorské se váže i jedna událost, které je velmi úzce spjata i s Českou republikou. Před obcí Djanoviči dne 1. 2. 1918 došlo na zakotvených vojenských lodích ke vzpouře námořníků rakousko-uherského útvaru. Povstání inicioval Čech František Raš z křižníku Sankt George a vzápětí se k němu přidaly posádky dalších asi 40ti lodí, většinou složených ze Slovanů. Povstání však bylo potlačeno a hlavní vůdci popraveni. Boka Kotorská sloužil jako důležitý chráněný námořní přístav také za druhé světové války.
